Jak zakotvit

Pokud chcete do Zátoky přijet či byste se o ní rádi dozvěděli více, ozvěte se nejprve Elvovi, který s vámi domluví důležité podrobnosti týkající se vašeho pobytu.

Kontakt: elvaf(zavinac)volny.cz, tel. 775196821    

Lidé, kteří se v komunitě osobnímu dobrovázení věnují

Robert Elva Frouz (41 let)

Osobnímu doprovázení se věnuji přibližně patnáct let: Už v době vysokoškolských studií na FF UK v Praze mělo podobu neformálních rozhovorů s lidmi, hledajícími životní orientaci. Poté, co jsem začal na gymnáziu a vysoké škole učit filosofii a etiku, se na mne studenti často obraceli s žádostí  o pomoc v obtížných situacích. Tento trend se postupně zesiloval a vedl mne k rozhodnutí věnovat se doprovázení soustavně: čtyři roky jsem pracoval v SOS centru Archa v Plzni, na teologické fakultě v Českých Budějovicích jsem vystudoval obor pastorační a sociální asistent, byl jsem vysvěcen na trvalého jáhna.

Jsem členem pražského supervizního týmu pro duchovní doprovázení a česko-německé skupiny pro  učitele křesťanské kontemplace. Jsem spolu-animátorem mužské skupiny osobního růstu. Dlouhodobě pracuji také jako koordinátor skupin mládeže při římskokatolické farnosti v Plzni – Bolevci.

Osobní doprovázení patří k těžišti mého současného povolání. Má nejčastěji podobu rozhovorů v atmosféře důvěry, inspirovaných mj. logoterapeutickým přístupem V. Frankla. Rozhovory se týkají  především oblasti nejbližších mezilidských vztahů,  hledání životního smyslu a spirituální orientace.

Mám radost, když doprovázení přináší plody radosti ze života, osvobození a vnitřního pokoje.

Hana Plavcová (38 let)

Těžko říct, odkdy datovat to, když jsem se začala zabývat osobním doprovázením mladých lidí. Jestli se k tomu dají počítat všechny ty hovory, které jsem vedla s dětmi jako jejich oddílová vedoucí ještě na střední a pak vysoké škole, anebo pak až když jsem začala pracovat jako koordinátorka komunitního vzdělávání na 1.ZŠ v Plzni a v rámci tohoto projektu založila školní klub Oáza, do kterého děti chodily jednak pobýt, zabavit se, ale také mluvit o problémech, které je tížily. Protože se často jednalo o velmi vážné věci, rozhodla jsem se absolvovat tříletý výcvik v systemické terapii (ISZ Praha), který mi posloužil jako metodická základna pro osobní doprovázení. Po jeho zakončení jsem ještě vystudovala obor pastorační asistent na teologické fakultě v Českých Budějovicích. Z poznatků a zkušeností zde nabytých jsem pak čerpala při doprovázení křesťanských společenství mládeže, duchovních obnovách pro mládež, i jinde.

Poté, co jsem se přestěhovala do Holostřev, abych mohla žít v komunitě Noe, se osobnímu doprovázení věnuji v rámci krátkodobých pobytů lidí v obtížné životní situaci, částečně také v průběhu aktivit, které pořádáme. Jako učitelka na gymnáziu se pak snažím vést studenty tak, aby chtěli a byli schopni hledat a poznávat cesty k sobě samotnému, k tomu, aby více porozuměli tomu, kdo a proč jsou. Tématem osobních rozhovorů bývají konkrétní životní situace, které často souvisí s problémy v mezilidských vtazích, s problémy dospívání, hledáním vlastní identity.

Jan Pechar (40 let)

První zkušenosti s osobním doprovázením jsem získával v roli doprovázeného: nejprve to byla příprava na křest v roce 1989, následovalo 14 let prožitých ve františkánském řádu, během nichž jsem vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK.  V rámci své služby jsem se učil navazovat osobní vztahy s lidmi různého věku: od dětí až po seniory. V letech 1998-2008 (před i po odchodu z Řádu) jsem pracoval v sociální oblasti: nejdříve se starými a umírajícími lidmi (LDN, hospic), potom jako terénní sociální pracovník s mladými lidmi, většinovou společností považovanými za „problematické“. Vedle Kurzu krizové intervence jsem podstoupil především tříletý psychoterapeutický výcvik v daseinsanalytické (existenciální) psychoterapii. Tento směr v terapii se snaží důsledně odhlédnout od škatulkování lidí a od nejrůznějších technik, a zaměřit se na prosté „spolu-bytí“ terapeuta a klienta, v němž důležité věci mají tendenci se samy „vynořovat“.